3. května 2017

Občas na chvíli vypadnout

          z důvěrně známého prostředí, ze všedního stereotypu, z toho pořád stejného kolotoče každodenních činností… je jedna z věcí, bez které si rodičovskou „dovolenou“ opravdu neumím představit. Sice se vždycky pakujeme a přesouváme všichni, ale pořád je to lepší, než nejet nikam… a dál mít každý-den-úplně-stejný… Nebo skoro stejný, protože zaměnit jen denní dobu procházky nebo nákupu či vyměnit jednu aktivitu za jinou je pro mě prostě pořád to samé. Já potřebuji změnu úplnou: dýchat jiný vzduch, dělat aktivity, na které doma není z jakéhokoli důvodu prostor, řešit jiné problémy, být prostě v zcela odlišném prostředí a ano – zažít si trochu i toho adrenalinu z přizpůsobení se s dvěma malými dětmi jiným „životním“ podmínkám (i když upřímně řečeno – ten adrenalin začíná už ve chvíli, kdy se celá rodina pakujeme…).

          A mám dojem, že potřebu změnit na chvíli prostředí máme snad v rodině, protože holky jsou z těchto změn evidentně taky nadšené – soudě podle toho, že se většinou chovají jako urvané ze řetězu :-) Najednou mají tolik nových impulzů, že nechtějí o žádný přijít, jsou v jeden moment všude, veselé, rozdováděné a dostat je večer do postele se rovná zapeklitému diplomatickému úkolu... Mají radost z toho, že se mohou proběhnout někde jinde, mít nové zážitky, vidět a zažít si nové věci, prostě získat další zkušenosti… Mám pocit, že kdybychom občas někam neodjeli a trčeli jen doma, tak z nás pomalu vyprchá všechen život - brali bychom bez emocí jeden den za druhým a neměli se na co se pořádně těšit... A upřímně – tohle si neumím představit!

         To je taky důvod, proč mi stojí za to podstupovat to martyrium balení kufrů, nervů na pochodu a časového presu před odjezdem a přežít delší cestu autem s holkama v sedačkách (spíše tedy s tou mladší, starší dcera s dlouhým cestováním problém nemá). Odměnou mi totiž je nejen moje dobití baterek a načerpání energie pro další dny na stereotypní rodičovské „dovolené“, ale taky radost holek z nových zážitků a svým způsobem i pocit, že se tímto holky vlastně učí pohybovat se v novém prostředí a určité míře přizpůsobení se (i když uznávám, že někdy se to prostředí spíš přizpůsobuje jim…). Během roku tak nejčastěji mizíme na pár dní k našim, kteří bydlí dost daleko na to, abych to mohla považovat za změnu prostředí :-) A navíc to má i tu výhodu, že naši jsou ze svých vnuček tak nadšení, že se u nich dcery opravdu nenudí (o to horší je pak dostat je večer do postele…). A tím pádem i já mám trochu oddech už jen tím, že nemusím vymýšlet pořád nějaké aktivity, protože to za mě dělají jiní :-)

Když u prarodičů se najde vždycky něco staro-nového... (nejlépe po mámě a tetě)

          A jednou do roka pak sebereme s manželem veškerou svou odvahu, sesbíráme zbytky své trpělivosti a snažíme se mermomocí držet upouštění svých nervů na uzdě a vydáme se na dovolenou k moři. Sice nás to před odjezdem (a nejspíš bude i během cesty…) stojí ještě větší vypětí fyzických i psychických sil, ale zaměnit ovzduší za to přímořské, sladkou vodu za slanou, vaření za nevaření, pískoviště za pláž… a především vidět, jak si holky užívají tu spoustu vody a písku, jak jsou nadšené z toho, že jsme všichni pohromadě, že se jim skoro celý den věnujeme, že prostě máme všichni volno a nic nemusíme… mně (nám) za to prostě stojí! 



          A přestože se už teď těším (i se Sofi - ta už několik měsíců mluví o tom, že chce k moři…) na léto, mám z toho letos i trochu obavy. Bude to totiž poprvé, co pojedeme s oběma holkama… A jsem především zvědavá na reakci (i z té dlouhé cesty autem) naší mladší. Nezbývá mi než doufat, že se z ní vyklube taky rozená cestovatelka (jako z její starší sestry) a všechno se nějak v pohodě zvládne… protože si opravdu neumím přestavit, že bychom se měli delší dovolené (alespoň jednou do roka) vzdát…

Změnu prostředí (a moře) naše rodina k životu prostě potřebuje! Doufám, že naše mladší v tomto bude táhnout s námi za jeden provaz :-)  

6 komentářů:

  1. Milá Pavlíno,
    máš zvláštní dar, jakoukoliv situaci, rozpoložení nebo činnost rozebrat na mikročásti. Přitom by se to dalo napsat v několika málo větách. Tvoje podání je nenásilné zamyšlení, plné upřímnosti a citu. Čte se to úplně samo, myšlenky navazují:-).
    Ať se Ti Tvé rodinné úniky ze stereotypu daří bez větších kolizí a plánovaná dovolená je plná odpočinku a relaxace. A nezapomeň na dobré kafíčko:-)
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, ono i to vypsání se je únik ze stereotypu :-) Na dovolenou jsem zvědavá, jak se zvládne (nebo spíš jak ji zvládne naše mladší...) - když už i to balení je docela adrenalin...
      A kafíčko musím připsat na seznam, dík za připomenutí :-) P.

      Vymazat
  2. Pavli, u nás zatím ještě žádný prcek neťapká, ale změnu a oddych párkrát do roka potřebujeme i bez nich, jinak bychom se z té práce zcvokli. :-) A tak se pokaždé sbalíme a vyrazíme s naším chlupáčem někam třeba na víkend, užíváme si klidu v jiném prostředí, podnikáme túry, jezdíme na kole, sjíždíme vodu a podobně. Se psem je tohle všechno celkem jednoduché, až k tomu přibudou děti, tak jsem na to zvědavá. :-)
    Snad vaše mladší dcerka cestu za mořem zvládne, má se na co těšit, cachtání v moři a stavění hradu z písku bude hrozně bezva! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, taky doufám, že by ji to u moře mohlo bavit :-)
      Je ale fakt, že ta potřeba - občas někam vypadnout - byla i před holkama, jen teď si to člověk tak nějak víc uvědomuje :-)
      No, a ta dovolená s dětmi je spíš dovolená dětí s námi (většina času se totiž tráví na dětských hřištích a stavěním čehokoli z písku...) = pak se to dá zvládnout (tedy doufám...) :-)
      Pěkný začátek května, P.

      Vymazat
  3. Když to tak čtu..jednak Henrieta má pravdu, tvé myšlenkové proudy jsou niterné, ale nenásilné, čte se to super.
    Já jsem byla na mateřské před milionem let a neměla jsem jí vůbec stereotypní, bylo nás tou dobou hodně doma, tedy z mých kamarádek a kolegyň, pořád jsme něco s dětmi podnikali a hlavně moje švagrová byla aktér mnoha akcí.
    Přeji vám, ať prožijete překrásnou dovolenou a splní všechny tužby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že se ty moje myšlenkové pochody dobře čtou :-) Já si je tím i tak trochu utříďuju :-)
      No, různé (ne)čekané akce se nám taky dějí celkem často - ale spíš jsem myslela, že každý den se to v zásadě točí pořád kolem toho samého... což je sice pochopitelné, ale pro mě občas dost stereotypní... A ono to zase přejde - jednou je hůř (obzvlášť, když se člověk nějakou dobu nevyspí...) a jindy zase líp :-)
      Díky, a pěkný víkend, P.

      Vymazat