23. května 2017

O kroužek plavání

          jsme si s naší mladší dcerou obohatily náš týdenní program :-) Tedy, ten kroužek je pro dceru, já tam funguji jako jistič a povzbuzovač… Ale i já si přijdu na své, protože kroužek probíhá ve (vypnuté) vířivce s teplotou vody kolem 33°C a, když se plavání protáhne (což se s malými batolaty stane prakticky pokaždé…), tak nám nedočkavci (= ostatní plavci) vířivku na minutu přesně zapnou… A nám (= matkám) to samozřejmě nevadí :-) Protože po ránu se doprobudit a protáhnout v bazénku s teplou vodou, zakončit to chvilkovým lenošením ve vířivce a to celé ještě doma doladit čerstvým šálkem kafe, je někdy opravdu k nezaplacení…

Kafíčko po plavání... dcera spinká po "sportování"
Dětské botky od české firmy Coqui jsem si oblíbila... Mají pěkný design
a dcera v nich vypadá prčovně :-)
Nutno však dodat, že jsou spíše na širší nožičky... 
       
         Nicméně uznávám, že moje pocity z této akce mohou být zkreslené tím, že naše mladší vodu miluje a tudíž nemám problém ji do vody vůbec dostat. Jen, co k bazénku přijdeme, už by se do něj vrhla nejraději hlava nehlava a já mám spíš problém ji udržet, jak chce být najednou všude a všechno si vyzkoušet... To, že si naše mladší dokáže plavání tak krásně užít, má celou dobu úsměv na tváři a nechává se blaženě vozit po zádíčkách po vodě, je vlastně pro mě další bod ve prospěch kroužku plavání. A když se k tomu ještě připočte ten delší spánek (ne můj, ale dceřin) po náročnější sportovní aktivitě, tak to pro mě znamená, že kromě dopoledne ve vířivce, mám i volnější odpoledne… A protože dcera se zase vyřádí ve vodě, užije si čvachtání, skluzavku a získá nové zkušenosti, tak – jak říkám – obě si přijdeme na své :-)

          A jsem ráda, že ty naše návštěvy bazénu probíhají tak, jak jsem to právě popsala… protože v opačném případě si umím představit, že by to bylo peklo pro všechny… Už jen se ráno načas vypravit, se rovná často sportovnímu výkonu (pochytat plavky, ručníky, boty, náhradní oblečení… dát někam vysoko tašku, aby balení neprobíhalo stylem - z jedné strany já do tašky házím z druhé dcera vyhazuje…), navíc ještě s vědomím, že kroužek trvá jen půlhodinku a tudíž i malé zpoždění nám může zkrátit lekci klidně o půlku... A potom po příchodu na bazén další kolečko – odvézt kočár, přezout a převléct sebe i nedočkavé dítě… a pokud potomek už ví, co ho čeká a netěší se, tak je každá z těchto příprav skoro nekončící boj. A, když už se pak dojde k bazénu, kam se dítěti nechce, tak už to bývá docela slušný zápas… Naštěstí jsem si tohle na vlastní kůži zažít nemusela (klepu na dřevo), ale naše starší mi dávala pocítit jen malinký zlomek tohoto vypětí. Plavání sice naši starší taky bavilo, proto jsme u toho vytrvali i s ní - jenže problém trochu byl, že byla (a stále je) hodně opatrná a trvalo ji hodně dlouho než si „zanalyzovala“ situaci. Takže přemluvit ji, aby se nechala vůbec vnést do bazénku, nám ze začátku kurzu trvalo skoro půlku dané lekce… Nakonec ale, když už si situaci dostatečně zanalyzovala a uznala, že nám dovolí ji naučit plavat, chodila na kroužek ráda (ale do nadšenosti naší mladší měla tedy – teď při pohledu zpětně – hodně daleko…).

         Faktem ale je, že plavat se nenaučila. Sama nevím, jestli se dá na těchto lekcích (jednou týdně) u tak malých dětí (batolat) vůbec naučit nějak částečně plavat nebo pochytit alespoň nějaké základy. To, že se k tomu naše starší nedopracovala, jsem brala spíše jako průvodní znak jejího temperamentu - Sofi si jde na všechno a za všech okolností prostě po svém a i k plnění pokynů lektorky se tehdy moc neměla, většina lekcí byla tak hlavně improvizací :-) Trochu jsem tedy teď zvědavá, jak na tom po skončení kroužku bude naše mladší, protože její přístup je úplně odlišný – všechno podle pokynů zkouší, zapojuje se…

          Ale myslím si, že i kdyby si základy plavání a nějaké širší plavací dovednosti neodnesla, mají podobné plavací kurzy pro batolata (i kojence) smysl. Kroužky probíhají nenásilně, takže i když se některému prtěti do vody opravdu nechce a dává to vší hlasitostí najevo, tak není násilím nuceno. Spíše se snaží být formou hry nějak vtaženo do dění v kurzu a pokud ani to nevyjde, tak hold ostatní začínající plaváčky pozoruje z kraje bazénku a doufá se, že se po pár lekcích a nenápadném přimlouvání osmělí :-) Děti si tak ale obecně nenásilně zvyknou na pobyt ve vodě, pochopí nějaké základní principy, jak to v té vodě vlastně chodí (= co si mohou ve vodě dovolit a co už ve vodě prostě nejde), zjistí, že i ve vodě se dá různě blbnout… a prý se mají naučit i potopit a vydržet chvíli pod vodou. A nakonec by si měli děti po kurzu připadat ve vodě jistější – což bych řekla, že se u obou našich holek povedlo :-)

A já už se těším zase na dopolední vířivku, následné kafíčko a klidné odpoledne... :-)   

Po "sportovním" dopoledni se už odpoledne dcera věnuje spíše klidnějším intelektuálním aktivitám...



Žádné komentáře:

Okomentovat