25. dubna 2017

Ve své knihovničce

          máme snad všichni pár knížek, na které nedáme dopustit, a které odolávají i našim občasným redukčním náletům, když už police praskají ve švech. Většinou jde o ty knihy, které nás nějakým způsobem ovlivnily, „otevřely nám oči“ nebo se prostě jen staly naší srdeční záležitostí… Proto i já, když jsem u někoho na návštěvě, začnu dřív nebo později prozkoumávat jeho knihovnu. Podle titulů v knihovničce se dá poznat nejen, o co se její majitel zajímá, ale trochu i odhadnout, jaký vlastně je :-) A kromě toho je cizí knihovnička i dobrým zdrojem inspirace a taky… se na ni pěkně kouká :-) A nejraději mám, když knížky v ní hýří barvami! Možná se o hodně ochuzuji, ale mě prostě musí kniha zaujmout svým obsahem i vzhledem – když jedno nebo druhé pokulhává, tak i můj požitek z ní je takový omezený…

          Nad knihami jsem přemýšlela zrovna nedávno, když se nám naše mladší dcera vrhla na knihovnu a jala se z ní vyhazovat hezky postupně – ale za to značně energicky – všechny knížky. Když jsme ji v tom zabránili, tak svoji energii přesunula jinam – knížky, co už stihla z knihovničky vyhodit, se chystala zase hezky postupně a stejně energicky cupovat (asi na kousíčky… to už se naštěstí nedozvíme, protože jsme ji včas přesunuli na opačnou stranu pokoje). Na druhou stranu trochu ji chápu - co má dělat, když venku pořád prší, sněží nebo kdoví co všechno padá, a všechny svoje hračky i kuchyňské pomocníky už stihla za těch několik dní třikrát obejít, že…

Tak tohle aprílové počasí svádělo naši mladší k nepleše s knihami... No, není se co divit...

          Nicméně v té její „knižní hře“ bylo několik knih, na jejichž záchranu jsem se vrhla jako první, protože jejich zničení by mi bylo obzvlášť líto. Takže, ať to tady nezahltím knihami, vybrala jsem pár, které patří mezi mé oblíbence :-) A, u které jiné knihy začít, než u Dětí z Bullerbynu od A. Lindgrenové. Neznám snad nikoho, kdo by ji neměl mezi svými nejoblíbenějšími dětskými knihami. Podle mého v ní autorka krásně vystihla vysněný život snad každého dítěte – volnost, vylomeniny, legrace, důvěrní přátelé a prostředí, které dokáže zvědavé děti stále něčím překvapovat. A tím, že každý z těch šesti kamarádů se svou povahou trochu odlišoval od těch ostatních se dokázala i většina malých čtenářů v některé z postav knížky najít… A o to to pak bylo lepší čtení :-)

          Další tituly, které si nenechám jen tak nenechavýma ručičkama zničit, jsou ty, které popisují zase můj osobní snový život :-) A, jak už bylo patrné z mých minulých příspěvků, tak jsou to ty, co umí krásně a nakažlivě vystihnout ten italský požitkářský způsob života… Při čtení těchto knížek se dokážu přenést do Itálie a představovat si, jak si život užívám, nestresuji se, pěstuji si bylinky, zkouším nejrůznější recepty a kochám se výhledy na zvlněnou krajinu (a sem tam na jezero, vinice, cypřiše…). No, nádhera a odpočinek k tomu…


                  
          Pak jsou to dvě knížky o (převážně psychickém) vývoji malých dětí od H. Karpa, které mi nejen hodně pomohly (neříkám ale, že vyřešily všechno…), a které bych si chtěla uchovat i do budoucna. H. Karp v nich čtivou a vtipnou formou vysvětluje některé zákonitosti v chování a myšlení malých dětí a alespoň mně tyto knížky pomohly pár „nepochopitelných“ věcí pochopit. Karp se věnuje v knihách především problému koliky u miminek a u batolat zase období vzdoru – a vzhledem k tomu, že jsem si ve své době „užila“ obojího, jsem z knih čerpala i rady „jak to zvládnout“. I když nutno podotknout, že ne všechny rady byly v praxi proveditelné :-) Nicméně za mě jsou to jedny z nejvíce informačně přínosných knih o psychice (/mentálním vývoji) miminek a malých dětí.



         A nakonec tu mám dvě dětské knížky holek, které jsem si ale pro jejich pěkné a jednoduché provedení oblíbila i já. Příběhy Bambulína a Berunky jsou moc pěkně ilustrované, přehledné, a tak nějak hezky dětsky napsané… Jsou to spíše jednodušší příběhy, takže se hodí více pro děti do dvou/tří let, ale jsou takové optimistické, problémy i jejich řešení dětsky naivní (holky si oblíbily především kapitolu Den ve školce). A navíc jsou příběhy Bambulína a Berunky teď už dostupné i na YouTube, takže se dají pustit i ve formě animovaného příběhu.



          Tak to byl takový jednodušší výběr z mojí knihovničky… A jestli se počasí brzy zase neumoudří a naše mladší se bude i nadále zabavovat „hrou s knihami“, tak se brzy můžete těšit na další díl o tom, co mi bydlí v knihovně :-)


Snad to aprílové počasí brzy skončí!

6 komentářů:

  1. A tak ze špatného počasí vzešlo něco pěkného a pozitivního.
    Tvoje mladší, probírajíc se knihovničkou dala impuls k tomu, aby ses zastavila s knihami a moc hezky o nich napsala. Každý máme ve své knihovně ty své poklady. Já ty z dětství teď beru do ruky vlastně už po čtvrté a je to moc hezké počtení s vnučkou. Nevím, jak je to možné, ale Děti z Bullerbynu mě minuly. Myslím, že už vím, jakou knížku ode mě jednou malá dostane:-)
    Díky Pavli za zastavení nad knihami a budu se případně těšit na další:-)
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si schovávám i ještě pár dalších knih z dětství a postupně je vytahuju (pokud mě tedy naše mladší nepředběhne...), ale Děti z Bullerbynu za mě jsou prostě nejlepší! Jestli jsi je ještě fakt nečetla, tak ty doporučuji - věřím, že malé (až bude o něco starší) se budou líbit... a Tobě určitě taky :-)
      A jestli si počasí stále bude dělat, co chce, tak další díl opravdu bude (mladší jim nechce dát pokoj) :-) Pěkné dny, P.

      Vymazat
    2. Souhlas! Děti z Bullerbynu to je srdcovka! I kluci tuhle knížku milovali! A pak taky Pipi dlouhou punčochu! No jo, prostě AL :-)) Mějte se krásně holky a děkuju za inspiraci! <3 J.

      Vymazat
    3. Pipi byla taky super, nějak jsem na ni pozapomněla... Dík za připomenutí, mohla bych ji pohledat :-) P.

      Vymazat
  2. Já ti nevím, kdybys měla dělat psychologický rozbor podle mé knihovny, asi bych dlouho vynechala v příspěvcích.Mám jí tak různorodou a odráží všechna životní období, která jsem prožila. Od romantických slaďáků, po dobu Egypta, mnoho knih o přírodě a rostlinách, jsem v tom výběru celá já, nezařaditelná, nevyhraněná.
    Napsala jsi skvělý článek. Knihy bere co samozřejmost, tedy né všichni, trend dnešní doby je úplně jiný a pro mě jako knihomola smutný a tak alespoŇ doufám ve změny.
    Moje dcera neměla vztah ke knihám, byla tvořivá, vedla jsem jí k četbě, zvolila jinou cestu, svou.
    A o tom to je, jít svou cestou, i když za okny zlobí počasí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, vidíš, že Tě knihovnička taky vyjadřuje :-)
      Na knihy nedám též dopustit - mám je kolem sebe ráda a byla bych ráda, kdyby i holky... ale jak píšeš, každý si volí svou šťastnou cestu... s knihami nebo bez :-)

      Vymazat